JAK JSEM SE ZMĚNILA V POSLEDNÍCH DVOU LETECH

13. dubna 2015 v 9:02 | Chloey |  30 day challenge
Myslím si, že v posledních dvou letech jsem prošla tou asi největší změnou, co se psychiky týče. Fyzicky jsem se samozřejmě nejvíc měnila asi v prvních dvou letech života :D Před dvěmi lety mi bylo 16 a byla jsem taková ta typická puberťačka, která má školu tak trochu na háku, sem tam se naučí, ale nic nepřehání, chodí ven s ostatními kámoši, kteří jsou na tom stejně, pořád se nudí a přitom má tolik možností, co dělat. Užívá si života, moc nemyslí na to, co bude, protože jí všechno připadá strašně daleko. Jsem ráda za to, jak jsem to období prožila, vážně. I když jsem byla občas nespokojená a připadala jsem si jako že je mi nejhůř na světě, tak to tak samozřejmě nebylo. Sem tam se našly nějaké špatné chvilky, ale těch dobrých bylo nespočetně víc, i když mi to tak nepřipadalo, protože jsem se pořád dokola zabývala jen těmi špatnými a zapomněla si všímat toho dobrého. Všechno mi připadalo jako samozřejmost. Měla jsem spoustu přátel, času, všechno bylo neuvěřitelně v pohodě. Teď si to uvědomuju a i když jen to jenom dva roky zpátky, tak na to období vzpomínám neuvěřitelně ráda. Jsem opravdu ráda, že všechno bylo tak, jak bylo, i když před dvěmi lety bych nevěřila, že tohle někdy řeknu. No jo, časy a názory se mění. Teď je mi 18, ve vzhledu se nestala žádná závratná změna, možná kromě delších vlasů, ale v hlavě se mi toho změnilo hodně. Přemýšlím, jak dát tenhle článek dohromady a asi to udělám formou porovnávání.



Přístup k učení. Před dvěmi lety by bylo výstižnější asi slovo nepřístup. Opravdu jsem se učila jenom na to, na co jsem musela a ještě ke všemu většinou den před tím, takže mi toho v té hlavě zůstalo úplně minimum. Teď se snažím v tomhle ohledu zlepšit. Samozřejmě, že tahle změna nepřišla jen tak, je mi jasné, že je to blížící se maturitou. Ale pokud se dostanu na vysokou školu, hodlám v tom pokračovat.

Přístup k rodině. Ten se taky hodně změnil. Dřív jsem to brala tak, že tu rodinu prostě mám, že je to dobře a tím to končí. Návštěvy u babičky a dědy jsem nějak nepřeháněla, chodila jsem k nim tak jednou za měsíc a to bydlí ve stejném městě, jako já. Po tom, co mi umřela prababička jsem změnila názor a rodiny si neskutečně vážím. Ať už prarodičů nebo rodičů. Taťku mám sice nevlastního, ale beru ho jako vlastního. Mamce se snažím pomáhat a tak nějak se k nim chovám jinak, než dřív. Snažím se nebýt ten ignorant, kterej s ničím nepomůže, jenom bere a nic nedává. Přece jenom nevím, jak dlouho s nimi ještě budu pod jednou střechou.

Přístup k přátelům. V tomhle ohledu jsem se asi zhoršila. Dřív jsem se věnovala nejvíc právě přátelům, každý den jsem s nimi chodila ven a nikdy neřekla, že nemám čas. Ale teď, když se snažím věnovat i škole a rodině, je to horší. Naštěstí můžu říct, že mám (některé :D) chápavé kamarády, a tak se na mě nikdo nezlobí.

Přístup k volnému času. Ten jsem dřív trávila, jak už jsem se zmínila, právě chozením ven nebo sledováním filmů a seriálů. Když si uvědomím kolik hodin jsem strávila nad seriály, tak je mi špatně. Hrůza. Mohla jsem dělat cokoliv jiného, cokoliv!, ale já jen ležela v posteli s notebookem a sjížděla nové díly. Teď už to nedělám. Snažím se čas využít jinak, ať už učením, cvičením nebo tím, že jsem s lidmi a je jedno s jakými.

Přístup k neúspěchu. Dřív jsem byla šílená zmatkařka, což jsem pořád, ale teď už to beru tak nějak s nadhledem. Z pesimistky jsem se z ničeho nic stala neuvěřitelnou optimistkou. Nejlepší na tom je, že ani nevím, z jakého důvodu, přišlo to tak nějak samo. A musím říct, že jsem ráda. Jsem víc v klidu, víc vyrovnaná a když se něco nepodaří, tak se nehroutím, ale vždycky si to nějak snažím vysvětlit. I když abych řekla pravdu, maturitu moc optimisticky nevidím :D

Přístup k životu. Celkově jsem změnila názor na život. Chci něco dokázat, cokoliv. Chci být užitečná, chci aby na mě byla rodina hrdá, chci abych byla šťastná a rozhodovala se správně. To chce asi každý. Ale podle mě nestačí jenom chtít, musí se jít tomu všemu napřed. A věřím tomu, že všechny body, které jsem vypsala předtím, jsou k tomu ten pomyslný začátek :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Celene Celene | Web | 13. dubna 2015 v 15:39 | Reagovat

pěkně popsané změny :) hlavně aby ses cítila dobře :)

2 Smile Smile | Web | 13. dubna 2015 v 16:15 | Reagovat

Mě teda zajímá, jak na tom budu za dva roky já, protože já aktuálně hodně koukám na filmy a nebo cvičím, s rodinou to nějak nepřeháním (ono vlastně ani není jak přehánět, když mam tu možnost vidět je jen v noci, že), a do školy se učím asi tak jako jsi popisovala ty ve tvých 16 letech :D Tak uvidíme, jak to dopadne u mě za dva roky. Každopádně mi to přijde jako skvělý článek a nápad :)

3 L.| OutOfHell.blog.cz L.| OutOfHell.blog.cz | Web | 13. dubna 2015 v 18:12 | Reagovat

Změnu v optimistku ti neskutečně závidí, obzvláště když máme před maturitou. Každopádně, jde vidět, že jsi prostě o dva roky starší. A že z puberty ses posunula dál ke svému rozumnějšímu já. Když sem byla mladší stejně jako ty jsem se modlila at všechny rodiné sešlosti už skončí, ale teď sem asi o 100% obrátila a s babičkou a dědou jsme co jen to jde.. Je to vzácný čas, který se krátí. Věř nebo ne, ale správně a štastně žít si přeji všichni včetně mě. Ale vzhledem ke svému pesimistickému pohledu, já dopadnu uplně jinak.. O_o

4 Little Lu - Malá Dáma Little Lu - Malá Dáma | Web | 14. dubna 2015 v 12:35 | Reagovat

V tom začiatku ako keby si písala o mne. Len ja som nebola stále vonku s kamošmi a nemala som veľa kamošov, len zopár, sktorými som trávila veĺa času. Skôr mi toto čo ty píšeš, pripomína časy, keď som mala 18... a to nebolo až tak dávno, asi rok a pol späť. :D

Pristup k učeniu mám stále rovnaký, aj teraz keď maturujem. Učím sa len to, čo musím a z čoho ma budú skúšať. :D  samozrejme, deň pretým... a potom to o dva dni už zasa neviem.

Ja to mám s rodičmi úplne inak. Keďže už s nimi nebývam, tak za nimi chodíme alebo chodia oni k nám do mesta. A keďže nebývajú najbližšie, tak to nie je často. Skôr ma mrzí, že moji starí rodičia zomreli celkom skoro a vtedy som mala len okolo 13 rokov, takže som v tom období ešte veľmi sama nikam nechodila. Možno teraz keby tu ešte sú, tak by som k nim chodila. Občas ma aj napadne, keď mi kamoška napíše, že ide ku starkej, že by som aj ja šla, ale bohužiaľ.

S kamarátmi to mám tiež horšie. Ale takých troch kamošov mám zo školy, čiže spolužiakov tak s nimi som dosť často.. a von sem tam ideme, ale vždy je to také blbé, pretože poobede, keď som po škole apriateľ príde konečne z práce, tak by som sa najradšej venovala jemu a bola s ním... alebo by som ho potom najradšej vzala so sebou von, ibaže ostatní chcú vždy to, aby sme išli len my. S ďalšou kamoškou sa tiež stretávam len vtedy, keď potrebujem isť do mesta niečo kúpiť, pozrieť alebo keď potrebuje ona. Ale ináč sa tomu tiež vyhýbam, a občas si teda nájdem aj nejakú výhovorku, čo ma dosť mrzí..ale proste dakedy nemám náladu ísť nikam. :D

Jedno obdobie som aj ja začala rozmýšľať pozitívnejšie. A bolo to hneď po rozchode. Neviem čím to bolo, možno aj rpeto, že som trávila čas s novými ľuďmi, zabávala som sa, trávila som čas aj niekde inde ako len doma pri počítači a frajerovi, ktorý za to  nestál. Možno keby som s ním vtedy nebola tie dva roky, ale trávila by som čas tak, ako po rozchode.. zanechalo by to stopy aj na mne a správala by som sa inak aj teraz. Myslím tým, že by som bola viac vyrovnanejšia, sebavedomejšia, komunikatívnejšia a podobne.

A za koniec ti teda držím palce, aby sa ti poradilo všetko po čom túžiš. :)

5 Bella.M Bella.M | Web | 14. dubna 2015 v 20:10 | Reagovat

Každý se o něco změní. Někdy je to k lepšíu a někdy k horšímu, já se někdy cítím hrozně. MÁM TO NA HÁKU a je mi to jedno :D ale třeba jako teď to hrotím, protože vím, že mi o něco jde, je to hrůza. Přeji si abych nebyla tak líná. Já náboženství nepreferuji, přijde mi to uhozené, nic proti, prostě kdyby existovalo něco jako bůh nic takového co se děje na světě by se nedělo :) ale to je jen můj názor. Každý má jiný, proto jsme lidi :)

6 Baris Baris | Web | 15. dubna 2015 v 17:26 | Reagovat

ten článek jsi úplně skvěle napsala :) musím říct,že pár věcí máme podobně,ale bohužel jsem se ještě nenaučila být pořádně optimistická,snad se to časem zlepší..změnila ses ještě k lepšímu a to je super :)

7 Olja:) Olja:) | Web | 15. dubna 2015 v 22:01 | Reagovat

Musím s většinou věcí v tomhle článku souhlasit :) taky jsem se za poslední 2-3 roky dost změnila hlavně k přístupu vůči škole,rodině a povinnostem :) Zažila jsem si pořádnou pubertu,kdy to se mnou mlátilo až hrůza,když si na to vzpomenu :D kluci,party,chlast,kámošky,neuznávání autorit,drby a nevím co všechno :D jo bylo to dobrý období,ale už bych se do něj asi nechtěla vrátit. Jsem ráda,že už jsem v tomhle trochu dospěla :)

8 flow flow | Web | 16. dubna 2015 v 17:11 | Reagovat

Já si taky víc vazim rodiny, do školy se ucim tak neja porad, a to k tomu volnému času- já jde rovna před 2rokama taky jenom seděla u ntb, cely prazdniny! Hrůza.

9 V. V. | Web | 18. dubna 2015 v 13:16 | Reagovat

Strašně se mi tento článek líbí. Člověk si pak uvědomí co se za ty dva roky opravdu změnilo.
Co se týče těch přátel, taky jsem se zhoršila, bohužel, nemám už tolik času. I když přátel mám tolik, že je dokážu spočítat na jedné ruce, ale jelikož mám školu do 5 + plavání a běh  ( a takové ty aktivity) není čas... někdy mi jeto líto, protože pak si kamarádi myslí, že na ně prdím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama