DEFINITIVNĚ ZPÁTKY #2

23. července 2017 v 17:08 | Chloey |  blog
ANO, OPRAVDU.
Vracím se po opravdu dlouhé době, ale teď už můžu s jistotou říct, že se opravdu vracím. Všichni asi známe to období, kdy nejsou nápady a ať hledáme inspiraci kde jen to jde, tak to prostě pořád není ono a něco tomu chybí. Něco takového se stalo i mě a vím, trvalo to hodně dlouho. Začala jsem být se svými články nespokojená a měla jsem pocit, že to šlo napsat i lépe. Potřebovala jsem si určité věci vyřešit sama se sebou, než budu zase přispívat na blog a věřte mi, nebylo toho málo. Postupně se o některých věcech, které se udály určitě rozepíšu i sem. Jen tak mimochodem, víte co mě donutilo vrátit se? Přišel mi email, že můj blog může být smazán. Trochu jsem se lekla, a tak jsem se na něj zašla podívat a došlo mi, co mi celou dobu chybělo.Ten kolektiv na blogu. Jsem si jistá, že to tak můžu nazvat. Kolektiv blogerek, které píšou o různých věcech, vzájemně se navštěvujou, podporujou, radí si a ukazují své názory. To je to, co mi chybělo. Potřebovala jsem už dlouho dobu slyšet názory druhých a vůbec mi nedošlo, že to všechno mi blog vlastně nabízel. Před pár dny jsem nad tím přemýšlela a procházela blogy mých oblíbených blogerek. Všimla jsem si, že většina je stále aktivní a tak jsem se rozhodla vrátit. Mrzí mě, že několik z nich už skončilo, ale kdo ví, třeba se také po nějaké době vrátí, stejně jako já. Konec taky na blogu přece nemusí být opravdový konec. Proto jsem znovu zpět a moc doufám, že mě mezi sebe zase vezmete zpátky ♥.
 

HURÁ NA TŘETÍ SEMESTR!

30. srpna 2016 v 19:12 | Chloey |  deníček
Lidi, já jsem to zvládla! A ještě pořád tomu nějak nemůžu uvěřit. Jak jsem psala v minulém článku, šlo mi o všechno - kdybych dnešní zkoušku nedala, tak by mě vyhodili ze školy. Já jsem si celou dobu myslela, že by to nebyl až takový problém, sice bych ztratila rok, ale na druhou stranu kamarádka, která vyletěla ze školy před půl rokem, nastupuje teď znovu do 1.ročníku, a tak jsem si říkala buď v klidu, kdyžtak půjdeš znovu s ní. Ale omyl. Včera v 8 ráno jsem volala na studijní oddělení, protože mě přece jen večer před spaním napadla myšlenka - co kdyby mě znovu nevzali?, a tak jsem se o tom chtěla přesvědčit. Paní mi v telefonu dost suchým tónem oznámila, že pokud jsem si podala přihlášku znovu a byla jsem znovu přijata, tak není problém, ale pokud jsem si jí nepodala, tak prý bohužel až za rok. Asi si umíte představit, jaké horko mě polilo, když jsem si uvědomila, že jsem si žádnou přihlášku znovu neposílala. Ale upřímně, napadlo by vás poslat si v dubnu přihlášku někam, kde už jste, pro případ, že by vás v srpnu vyhodili? Mě ne. Moje chyba, ano.


AKTUALITY #1

26. srpna 2016 v 11:44 | Chloey |  aktuality
Tak se vám zase po nějaké době hlásím, prázdniny jsou prostě prázdniny a já se je snažím užívat na maximum, i když momentálně bych měla sedět nad učením makroekonomie. A vidíte, zase prokrastinuju. Pro ty, co nevědí, co znamená prokrastinace - je to odkládání něčeho, co máte udělat, ať už nějakého úkolu nebo činnosti. A na to já jsem prosím expert! Víte co je ale nejhorší? Když prokrastinujete tím, že se díváte na video o prokrastinaci nebo na video o tom, jak přestat prokrastinovat. Já si vždycky ve chvíli, kdy takové video dokoukám, připadám jako nejneschopnější člověk na světě. Ale dost už. Teď jen krátce k tomu co bylo, je a bude.
 


TT | BLOGUJU, PROTOŽE...

26. července 2016 v 20:53 | Chloey |  myšlenky

Často přemýšlím nad tím, proč tady vlastně jsem. Co tady dělám, proč píšu na internet svoje myšlenky, názory nebo zážitky. Proč si vylévám srdíčko někam, kde si to může přečíst kdokoliv a proč se snažím to, co mi běhá hlavou sem a tam, dostat ven zrovna tímto způsobem. Těch odpovědí je strašně moc, ale nejzsásadnější ze všech je asi ta, že se potřebuju vypsat. Upřímně, já nemám nikoho, komu bych se mohla jen tak svěřit, ať už se skvělou nebo naopak špatnou zprávou. Mám kamarádky, to ano, ale nemám žádnou, se kterou bych si vyměňovala všechny pocity a říkala si úplně vše, tak jako to mezi nejlepšími kamarádkamii bývá. A upřímně mi to chybí. Někdy jsem z toho smutná, ale jsem smířená s tím, že některé věci držím v sobě. Je to možná jeden z důvodů, proč jsem si blog založila. Potřeba se svěřit, když ne někomu blízkému, tak anonymně komukoliv, jen to ze sebe prostě dostat ven. Abych řekla pravdu, tak v těžkých chvílích, kdy jsem opravdu nevěděla kudy kam, nevěděla jsem jak se rozhodnout, nevěděla jsem nic, tak mi blog moc pomohl. Ne blog, ale ti lidé na něm. Víte, když máte špatné období a blog vám zaplňují lidé hromadou pozitivních komentářů a snaží se vás podržet a podpořit, tak to opravdu moc, moc pomůže. Jsou blogerky, které mi zůstanou v srdci, ať už proto, že se mnou sdílely můj příběh nebo proto, že jsem já sdílela s nimi ten jejich. Je pár jmen, které nemůžu vymazat z hlavy, například Dombabas, Michaela, Monica, Peťul a tak podobně. Jsou to holky, které buď držely mě, i když třeba jen jedním milým komentářem, o kterém ani ony samy neví, nebo to jsou holky, které sdílely svoje pocity a já se v některých z nich našla, což mi v mnohých případech moc pomohlo. To je další z důvodů, proč bloguju. Je tady možnost najít někoho, třeba na druhé straně republiky, kdo má stejné názory nebo prožívá něco podobného. A i když se s tím dotyčným neznám osobně, tak i přesto je to určitá psychická podpora. A nakonec poslední (poslední z těch hlavních, protože jinak bych mohla psát do zítra) z důvodů proč tady jsem. Zábava. Pro mě je to zábava. Někdy se nad některými články zasměju, pobavím, někdy přiučím nebo inspiruju k tomu něco vyzkoušet. Opravdu pro mě blog znamená hodně a to je asi taky důvod proč jsem tady zpět, doufám, že v plné síle :)

DEFINITIVNĚ ZPÁTKY

24. července 2016 v 14:08 | Chloey |  blog
Ahoj všichni,

neskutečně moc se omlouvám, že jsem se tady tak dlouho neobjevila, ale věřte mi, že mi blog opravdu chyběl. Často jsem si říkala, že se sem vrátím, ale tak nějak jsem neměla žádný nápad o čem psát a vždycky mě to chvilkové nadšení rychle přešlo. Věřím tomu, že je tohle období definitivně pryč a já se můžu zase vrátit a přispívat tak, jako dřív.

Pokud si tohle čtete někdo, kdo sem dřív chodíval, tak jste si z mojí dlouhé absence na blogu možná vyvodili skutečnost, že jsem do Makedonie nakonec jela. Abych řekla pravdu, tak to bylo opravdu těžké rozhodnutí. Řekla bych, že nějtěžší v mém životě. Několikrát denně jsem měnila názor na to, jestli jet nebo zůstat doma. Na obojím jsem viděla plusy i mínusy. Nakonec ale vyhrála moje absolutní bláznivost a zamilovanost, a tak jsem jela. Mám v plánu sepsat článek o tom co a jak probíhalo - od domácího rozhodování a následné cesty, přes cestu přes hranice, které jsou prý plné imigrantů až po pobyt v Makedonii a následný návrat.

Jedna taková 'maličkost' je ta, že za dobu mé neaktivity jsem nebyla v Makedonii jednou, ale třikrát. Určitě se s vámi podělím o všechny zážitky ze všech cest i pobytů.

Jedna taková otázka na konec - napadlo mě, že bych si založila nový blog. Nevím, nejsem moc spokojená s názvem adresy, ale na druhou stranu nechci přijít o všechny články a návštěvnost. Poraďte mi prosím, co byste na mém místě udělali vy :)

Z MINUTY NA MINUTU

28. srpna 2015 v 12:54 | Chloey |  myšlenky
Tak jsem se konečně dokopala k tomu, abych napsala tenhle článek. Už hodně dní jsem přemýšlela nad tím, že bych ho napsala, ale po pravdě se mi do toho nechtělo. Nevím, jestli proto, že jsem na to nechtěla myslet nebo proto, že jednoduše nevím, jak to všechno napsat v jednom jediném článku. Ale když už jsem se odhodlala, tak jdeme na to. Na úvod bych asi měla říct, že to bude možná trochu delší čtení, ale budu se snažit to co nejvíc zkrátit.


PO MĚSÍCI ZASE ZPÁTKY

11. srpna 2015 v 15:55 | Chloey |  blog
AHOJ, AHOJ, AHOJ!
Strašně, ale opravdu strašně moc se omlouvám za mojí neaktivitu na blogu. Tak nějak nebylo dost času, dvě brigády mě absolutně odrovnaly, no a abych řekla pravdu, tak nebyla ani nálada. Jak jste možná někteří četli v předchozích článcích, tak jsme řešili problém s přítelovo pobytem a všem, co se nás týká. Takže hlásím, že už se to vyřešilo. Nevyřešili jsme to však my, ale policie a po pravdě z toho výsledku nejsem vůbec nadšená. Nebudu se o tom teď rozepisovat, nechám to na samostatný článek. Jen chci dát na vědomí, že jsem zpět a že už mám konečně čas, protože jedna brigáda mi odpadla a navíc přítel, jak můžu naznačit, momentálně v ČR není, takže toho času bude až až. Ještě jednou se strašně moc omlouvám a byla bych ráda, aby se ti, co na můj blog chodili rádi, nezlobili. Upřímně jsem se sem nehorázně těšila, protože tady se vždycky vypíšu a tak nějak se podělím o to, co si myslím, co jak cítím a jak co vidím. No a když vidím vaše reakce a tím pádem vím, že to někdo čte, tak to opravdu zvedne náladu :) Doufám, že se tedy nezlobíte - a můžete mi věřit, že to všechno napravím. Jinak doufám, že si užíváte léto! Byli jste někde na dovolené? Klidně se rozepište, budu ráda :)


4#SHRNUTÍ TÝDNE | 28.týden

12. července 2015 v 17:03 | Chloey
Pondělí a úterý jsem strávila na brigádě u nás ve městě. Pracuju tam sice jenom 8 hodin, které jsou oproti těm, teď už 14 hodinám, v cukrárně rozhodně kratší, ale za to se tam šíleně nudím, práce mě tam nebaví a utíká mi to pomalu. Oba dny jsem pracovala s převodovkama do motorek. Prvních několik hodin se to dalo, ale po čase už jsem si připadala jako dělník za linkou, protože jsem dělala pořád dokola ty samé pohyby.